Spřátelíš??? Pokud chceš, tak Tady





Vesmír - téma na hodně dlouho

12. července 2009 v 19:42 | Akéla |  Diskuse
Celý vesmír vznikl velkým třeskem, ale co bylo před tím? Já si představuji bílo, nehmatatelné bílo, něco jako vzduch, ale přitom je to pevné. Nic tam nění, je to jako čistý bílý papír. Takhle si představuji nic já, a jak vy? Je také bílé? Po velkém třesku se ve vteřině začal rozpínat a vznikaly galaxie, hvězdy, planety. Kolik je ve vesmíru asi hvěz. Říká se, že jich je víc než zrnek písku ze všech pláží světa. Takový počet si nejde ani představit. A jak si máme představit vesmír? Narozdíl od toho nic co bylo před tím je vesmír černý, i když to není pravda, je strašně tmavě modrý. V něm je tedy nespočet galaxií, hvězd, planet a ostatních těles. Ale co je na jeho konci? Nic není nekonečný, stejně jako život, píseň, příběh... Někde přeci musí mít hranice. Mě se tedy vybavuje to bílé nic a do něj se stále rychlostí blesku rozpíná ta černota s hvězdami. Ale zase stejná otázka, kde končí to nic? Jak daleko se bude vesmír rozpínat? A já vím, proč si nic z toho nedokážeme pořádně představit, náš svět je trojrozměrný a vesmír těch rozměrů může mít ještě víc, 10, 50, 100... my lidé, co nic takového neznáme si to tedy ani nemůžeme představit. Je to stejné, jako když byste jeli do Antarktidy, je to tam naprosto jiné, jenom mráz, sníh, led s žádní lidé a domy. A samozřejmě tu jsou další otázky: Je ve vesmíru ještě nějaký jiný život? Pokud je tedy nekonečný, je to nekonečně obrovský prostor a v něm by mělo být nekonečně moc života. Přeci nemůžeme být jediné bytosti v celém vesmíru. Proč by tedy byl tak vbelký, když je lidí skoro sedm miliard a se zvířaty by nás mohlo být tak 21, vždyť to je pořát málo na to, abychom takovýhle prostor zaplnily. Je to stejné, jako když na titaniku spouštěli lidi ve člunech, ty byly pro sedmdesát lidí a oni je plnily polovinou tohoto počtu. Doufám, že má přirovnání chápete. Já se v tomto oboru špatně vyjadřuji, protože pocity jsou nevyjádřitelné. To co si myslím o vesmíru je pocit a to co si myslím o životě také nejde jen tak říct. Je to tolik slov a přitom jsou významem slabá, proti pocitu jsou slova jen slova, prostě nic neznamenají, přesně jako jeden jediný člověk pro svět. Co si o vesmíru myslíte vy, dokážete to popsat? Já věřím, že ano, protože co dokáže jeden člověk, dokáží všichni ostatní. Jsme jeden druh, nejsme všichni stejní, ale že vám připadají stejná zvířata? A víte co já na to? Zvířatům připadáme oškliví a stejní, dokáží nás milovat, ale jen tehdy, když s námi vyrůstají. A já už píšu úplně o něčem jiném, tak se miá prosím k tomuto vyjádřete. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama