Spřátelíš??? Pokud chceš, tak Tady





17. kapitola - Odplata (Druhý život)

5. října 2009 v 18:00 | Akéla |  Příběhy
Lowret, Golden, Kélo a Kaizer se probudili. Dnešní ráno bylo nádherné, po včerejší bouři ani stopy. Za to po Kazaně zůstalo hodně věcí, především velké drápance a kousance a bolest hlavy, která se Kaizerovi stále ozývala. Měl ale štěstí, že se vůbec probral. Nejhorší bylo, že jim Kazana sebrala dva přívěšky a oni se pro ně musejí zase vrátit na pohoří Aquel. Kélovi a Goldenovi zůstaly. Už od probuzení plánovali, jak je získat. Kaizer znal Aqel velmi dobře, narodil se a vyrůstal tam. A Golden měl síly na rozdávání a proto poletí tihle dva. Lowret sice silně protestovala proti tomu aby letěl Kaizer, ale on ji ujistil, že je v pořádku a, že se jí vrátí zdravý bez jediné ranky. Vzlétli tedy. Lowret a Kélo zůstali a měli za úkol, najít tři vlky kterým by slušela křídla. Kaizer s Goldenem by se měli vrátit asi tak za tři dny. Ale Lowret připadalo, že se už nikdy nevrátí. Měla být tvrdohlavější a přesvědčit Kaizera o tom, aby tam šla místo něj. Jenomže Kaizer byl ještě paličatější než ona a tak si vydobyl svou. Teď byl na cestě. Lowret s Kélem se za tu dobu alespoň mohli víc seznámit.
"Takže vlka, který se nám zdá být vhodný nositelem přívěšku?"
"Ano, měli bychom vyrazit. Je blbé, že musíme jít pěšky."
"Nedá se nic dělat." Tak šli. Uběhlo už celé dopoledne a stále nenašli jediného vlka. Udělali si na chvíli pauzu. Zůstali pořád u řeky Thairy, mohli by se pak lehce ztratit, navíc se tak domluvili s Kaizerem. Rozhodli se si něco ulovit. Kélo našel stopu. Oba se po ní vydali a brzy došli až k jejímu konci. Byl to jelen. Ve dvou by ho asi nedokázali ulovit, ale přesto se alespoň pokusili. Lowret k němu přistupovala zezadu a Kélo z leva. Bylo to dlouhé, ale zázraky se dějí. Dva vlci stačili i na o dost většího jelena. Když se najedli, pokračovali, ale hledali do večera a neviděli ani živáčka. Kaizer s Goldenem doletěli na Aquel v noci. Pak se ještě vyspali a podle jejich plánu měli zaútočit brzy ráno.

Slunce už vycházelo, věděli, že jejich útok nebudou očekávat takhle brzy. V jejich srdcích byla odvaha, ale ta bojovala se strachem. Čím blíž byli jejímu sídlu, tím větší velikost měl strach. Ani jeden to však nedali znát. Kazanino sídlo bylo blízko Belly, je to vlastně sopka a ještě pořád činná. Už sice dlouho nevybuchla, ale kdo ví, kdy se to v ní zase probudí.
"A jsme tady kamaráde." Vydechl Golden.
"Bojíš se?" Zeptal se najednou.
"Jo a ty?"
"To se radši ani neptej."
"Musíme sebrat odvahu! Vždyť je to jen vlčice co se snaží být tvrdá!"
"Tak to ji neznáš! Ovládá oheň!"
"Cože? A to říkáš až teď?"
"A co? stejně bychom se nemohli na nic takového připravit."
"Pravda."
Potom vlétli do sopky. Dopadli lehce na horkou zem. Necelé dva metry pod nimi totiž tekla vroucí láva. Prostor měl kulatý tvar. Sopka byla obrovská a Kazana seděla na něčem co připomínalo trůn. Byl vytesaný do rudé skály a přímo za ním bylo moře lávy, které vrhalo děsivé ohnivé světlo na stěny sopky. Kaizera i Goldena pak ale strach opustil, nahradila jej nenávist.
"Čekala jsem vás." Řekla Kazana nevzrušeně.
"Vážně?" Pak slezla z trůnu, došla až ke Kaizerovi a oběma tlapami mu sevřela hrdlo.
"Copak nevíš, že když někam přijdeš, máš pozdravit?!" štěkla na něj a zírala mu přímo do očí. Plály v nich zlé plameny. Kaizer se pomalu dusil a Golden tomu jen přihlížel, najednou se ztrácel v záplavě černých myšlenek a strachu. Odvaha ho opustila.
"Tak co bude? Jsi ubožák víš to?!" Rozkřikla se. Kaizer klesl na kolena. V tom okamžiku Golden sebral veškerou svoji zbylou odvahu, a že jí moc nebylo, srazil Kazanu na zem.
"Jo tak? Udělám s vámi rychlí konec!" Zavřela oči a začala se vznášet, pak jí obklopil oheň a až se dostatečně rozhořel, vymrštila před sebe přední tlapy. Plameny vystřelili přímo proti nim. Stěží se tomu vyhnuli. Když Kaizer konečně popadl dech, vyběhl proti ní. Věděl, že na využívání moci potřebuje chvíli času aby ji probudila. Když se znovu začala soustředit, skočil na ni a chytil ji za krkem. Ze všech sil ji tlačil k zemi. Jenomže Kazana přeci musela mít i nějaké strážce. Bylo jich o jednoho míň, takže tři. Toho scházejícího už nikdy neuvidí, protože ho Lowret při boji zabila. Dva se vrhli na Kaizera a ten třetí na Goldena. Kazana byla opět volná. Pokračovala v soustředění moci. A když po Kaizerovi znovu vystřelily plameny, otočil útočícího vlka jejich směrem a ten okamžitě vzplál a uhořel. Vrhl se na toho druhého. Kazana zuřila.
"Ne! Nech o být!" Zařvala.
"Postarám se o našeho vzácného hosta sama!" Její hrubý hlas teď zněl po celé sopce. Bez jediného zaváhání se hbitě rozeběhla a vrazila do Kaizera. Pak schytával jeden úder za druhým. Ležel na zemi a snažil se běsnící vlčici odhodit. Vykopl zadníma nohama v tom okamžiku, kdy za ním stála a odletěla pár metrů. Golden také ležel na zemi, ale brzy se situace obrátila. Když vstala, pohlédla mu do očí a řekla: "Nenávidím tě!"
"Nepřekvapuje mě to." Řekl dost provokativně.
"A co, že jste jen dva? Aha, já zapomněla! Vy vlastně máte jen dva přívěšky!" Provokovala dál.
"Nechápu o co ti jde Kazano!"
"Ty se mě opovažuješ oslovit jménem? Ano Kaizere? Jsi na tom ještě hůř než jsem myslela!"
"Odpovíš mi už?" Místo toho mu však dala facku.
"To už přeháníš!" Nechal se vyprovokovat.
"Vážně? Já bych řekla, že toho ještě dost nemáš! Ty hrdino!"
"Nech mě na pokoj! Poznáš moji sílu, poznáš moji zlost, já ti ukážu co je to bolest a smrt!"
"Tak ty mě chceš zabít? Jak smutné! Obávám se, že dřív zabiju já vás!" Nepřestávali se provokovat jedovatostmi, Kaizer uvnitř sebe cítil takovou zlost. Přetékala mu trpělivost, už ho nebavilo poslouchat ty její hnusné řeči, kterými ho zesměšňovala a urážela. Pak najednou, když to zrovna vůbec nečekala vstal a drápl ji přes obličej.
"Jo? Tak ty si budeš dovolovat? Shoříš v plamenech ty jeden bídáku! Zabiju jak tebe tak i tvého přítele, Lowret a toho druhého!" Zařvala hrozivě až se roztřásla celá sopka. Její tělo pohltily plameny, které šlehaly do všech stran a olizovaly i Kaizerovu srst.
Připadal si najednou beznadějný, co může dělat proti ohni? Žádnou vodu tu přeci neměl. A ke všemu Golden už začínal prohrávat. Kaizer ještě nikdy tak silnou beznaděj necítil, co má teď dělat? Přepadl ho strach a zoufalství. Kazanin oheň byl stále větší a větší, Kaizer před ním musel pořád ustupovat a tlačit se ke stěně. Už to nebyl ani oheň, byl to obrovský plamen, tisknoucí všechny v jeho blízkosti ke stěně. Vydával obrovský žár a strašně silné světlo. Každý, i Kazanini zbylí ochránci věděli, že uhoří. Kaizer přestal doufat v sám sebe, vždy byl oblíbený velký vůdce, ale pak se stala ta nehoda, Kazana upálila celou jeho smečku, za to ji nenávidí a už dlouho ji pronásleduje, v obrovské touze po pomstě. Před očima mu přeběhl celý život. A pak si vzpomněl na Lowret, zklame ji, zemře a on jí slíbil, že se vrátí bez jediného škrábance. Do očí mu vpluly slzy, ale snažil se je potlačit. Už se nemohl nalepit víc ke stěně a snažil se vyškrábat nahoru, ven na čerství vzduch. V celé sopce teď hořelo, nikdo by to nedokázal uhasit, žádný člověk ani obyčejný vlk, leda, že by měli kouzelnou schopnost všech živlů. Najednou byl všemu konec, oheň uhasl a Kazana zůstala ležet jako mrtvá. Všem se ulevilo. Golden stál těsně nad vroucím mořem lávy. Ale hned jak oheň uhasl, vykročil vpřed, protože by tam jinak spadl. Kaizer už byl u Kazany.
"Tak co? kdo je tu slaboch a ubožák?!" Řekl povýšeně. Ona jen zamrkala a pak jí spadla hlava do strany.
"Je úplně vysílená, použila své moci najednou až mnoho!" Vykřikl Kaizer radostně.
"Podívej!" Křikl Golden a ukázal na dva asi tak stejně staré vlky jako jsou oni. Podle všeho sourozenci. Oba k nim přiběhli.Měli stejnou barvu srsti - stříbrnou a i stejné oči - světle modré.
"Prosím, nebijte nás." Řekla vlčice.
"Ne, ne! My jsme hodní, půjdete s námi?"
"Kazana nás týrala a mučila. Byl by pro nás trest tady zůstat ještě další dobu."
"Nebojte se, my vás dostaneme do bezpečí! Určitě víte kde Kazana má vlčí přívěšky že?"
"Ano, schovává je na dně té lávy."
"A jak se k nim dostaneme?"
"Ne nadarmo se jmenuji Elektra." Řekla a v očích se jí zajiskřilo.
"Máš sílu elektřiny?"
"Ano a můj bratr Volt také."
"Já jsem Kaizer a tohle je Golden. Musíme získat ty přívěšky, proměnit se a letět ke zbytku naší výpravy."
"Tak dobře, zkusím použít blesk, možná se mi podaří nějak zelektrizovat tu lávu."
"Pomůžu ti." Nabídl se Volt. Oba tedy šli ke kraji ohnivé vody a společně do ní pustily silný výboj elektřiny. Nikdo z nich netušili co se stane. Kupodivu se láva rozestoupila. Kaizer pak pro přívěšky slezl a nakonec si šli všichni odpočinout. Ráno zase mohli vyrazit k řece Thaiře za Lowret a Kélem a konečně spojit moc přívěšků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama