Spřátelíš??? Pokud chceš, tak Tady





19. kapitola - Bouře (Druhí život)

5. října 2009 v 18:01 | Akéla |  Příběhy
K Západnímu cípu se od moře hnala bouřka. Korso říkal, že je to tam za bouřky nebezpečné. Měl pravdu, schovávat se pod stromy je chytré jen pro hlupáky a jít do vody je snad ještě hloupější. Vlci rozhodli, že půjdou na Nórskou pláň a tam bouřku přečkají. Už od rána vál silný vítr a přesto, že to byl jenom pouhopouhý vítr, Erbi měl pořádně nahnáno. V brzkém věku, ještě když mu byli tři měsíce, zažil obrovskou vichřici. Stromy padaly jeden za druhým, oblohu bičovaly blesky a zemí třásly hromy. Naštěstí se smečka stačila ukrýt v jeskyni. Cítil, že dnešek bude ještě horší. Provázely ho černé myšlenky o tom, jak ho zasáhne blesk, odfoukne vítr, spadne na něj strom nebo, že blesk uhodí do stromu a les vzplane a lehne popelem. Megri ho uklidňovala, že se nic takového nestane, že doběhnou na pláň včas. Už se chystali k odchodu. Korso s Megri vyrazili v čele a utíkali jako o život. Bouřka byla opravdu blízko. Běželi bleskovou rychlostí bez zastávek a to i napříč tomu, že od nich byla Nórská pláň vzdálená dvě míle. Erbi si ze začátku počínal dobře, běžel uprostřed smečky, ale byl přeci jen malý a tak dlouhému běhu mu jeho krátké nohy nestačily. Zpomalil tedy a dostal strach, smečka se mu rychle vzdalovala. Kaira na něho naštěstí počkala. Přes to, že už mu bylo půl roku a byl dost velký na to, aby ho nemuseli nosit, Kaira ho popadla za kůži za krkem a běžela s ním. Vypadalo to jako závod, každý chtěl být co nejdřív ve svém cíly. Lola také běh špatně zvládala, ale nakonec se všichni bezpečně dostali do svého bývalého domova. A to právě v čas, jakmile se zastavili, spadly první slzy oblohy a pomokřily vlčí srst. Za chvíli už byli všichni promočení. Zalezli do svých bývalých nor a tam čekaly. Od moře k nim doznívaly hromy, ale ještě nebyli vidět žádné blesky. Loen bouřka fascinovala, odmalička si přála mít sílu bouře a častokrát si na to i hrála s Lowret. Kde teď vlastně je? Kladli si všichni otázku. Věřili, že není mrtvá, věřili v její úspěch, ale spojili se s přívěšky doopravdy? Jak se teď dostanou domů, když se nemůžou proměnit? Budou snad muset jít pěšky? Hustý déšť bičoval krajinu a dokonce padaly i kroupy. Erbi byl zalezlí u Megri a silně se k ní tiskl. Bál se. Déšť neustával ani v odpoledních hodinách, pořád foukal silný vítr a neustávala ani bouřka. Takhle dlouhou bouřku ještě nikdy Megri ani Korso nezažili. Sužovaly je také obavy o Západní cíp, jak to tam asi bude vypadat?
Loen se v noře hrozně nudila a vylezla ven. Její srst byla ihned promočená.
"Loen! Okamžitě zalez zpátky!" Křičela Megri.
"Poslechni maminku! No tak, vrať se!" Přidal se i Korso. Loen je oba ignorovala. Hleděla na blesky, poslouchala hromy a kupodivu jí bylo příjemné být mokrá. Kaira za ní šla, byla nejstarší ze všech a věděla, že vůdcovské břemeno po rodičích převezme ona. Popadla ji za tlapu.
"Pojď zpátky do nory, slyšíš?" Táhla ji.
"Nech mě! Líbí se mi to!" Vzpouzela se. Kaira to vzdala. Loen se takhle nikdy nechovala, bylo to více než podivné. Vždycky jí vadilo, když měla mokrou srst. Bouřka ji sice fascinovala, ale vždy ji sledovala zalezlá. Megri na ni neustále volala, vůbec nereagovala, byla jako zhypnotizovaná, nevšímala si svého okolí, ignorovala jej. Svým chováním donutila Korsa aby vylezl. Táhl ji větší silou, ale Loen odolávala, nakonec jí to začalo vadit a pokusila se bránit. Zaryla své jehličkové zuby do otcovy tlapy. Vyjekl bolestí a odmrštil Loen kousek stranou. Spadla na rozmáčenou, ale tvrdou zem. Vzpamatovala se a dřív než stačil Korso zareagovat, mizela v temném hvozdu. Korso neváhal, běžel za ní. V tom se ozval Megriin hlas: "Ne, nech ji být!" Překvapilo ho to. Že by Megri stála na její straně? Dovolila své dceři utéct někam do lesa?
"Co? Cože?" Divil se Korso.
"Vrátí se, vím to. Nechoď za ní." Přemlouvala ho. Nechal se. Po několika minutách bouřka přestala a déšť se zmírnil. Chvíli ještě poprchávalo a nakonec vše ustalo. Loen se nevracela. Vlci začali vylézat z nor, někteří ani nevěděli, že Loen někam běžela. Ti co to viděli si mysleli, že běžela domů. Ale proč? Smečka se shromáždila před norami. Korso je seznámil s Loeniným zmizením. Všechny popadl strach. Co když se jí něco stalo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama