Spřátelíš??? Pokud chceš, tak Tady





20. kapitola - Nová síla (Druhý život)

5. října 2009 v 18:02 | Akéla |  Příběhy
Druhý den, když se všichni probudili měli zvláštní pocit. Jakoby byli na pokraji sil a od smrti je dělilo jen pár minut. Bolela je hlava a všechny svaly v těle měli napnuté k prasknutí. Lowret napadlo, že je to její vina. Možná přívěšky spojili špatně. Kaizer a Volt se pokoušeli proměnit, ale pokaždé bez výsledku. Marná snaha je zbavovala všech nadějí. Dokonce i moudrá a vyrovnaná Arwen pociťovala záchvěvy strachu. Za vše mohla ta bolest. Kélo ležel, jakoby umíral, sám si to myslel. Chtěl zemřít. V tuhle chvíli to bylo jeho největším přáním. Elektra ho držela při vědomí. Měla sice sílu elektřiny, ale ta je vlastně energií. Byla sama vysílená, ale i přes to, že byl takový zamlklý a ona ho moc neznala, byl to její přítel. Golden se snažil zbavit bolesti zvláštním způsobem, během. Nepomáhalo to, zbytečně se vysiloval a bolest ještě zesílila. Po delší době marné pokusy Volt s Kaizerem vzdali a poddali se tomu. Všichni už jenom leželi a odpočívali, jen Lowret se nevzdávala, bojovala s bolestí až do posledních sil. Nakonec se tomu poddali úplně všichni a to i dokonce Elektra. Od Západu se k nim hnaly mraky. Včerejší bouřka, která postihla Západní cíp a zahnala vlky na Nórskou pláň. Jediná Lowret měla ještě trochu sil a dokázala se soustředit na jiné věci, i když byla otupená bolestí. Přemýšlela, jestlipak je její smečka v pořádku, vzpomínala na minulost, na dobu jejího ranného dětství. Kde je ten čas, který ji doprovázel? Je ho málo, každou vteřinou se krátí, až nakonec vyprší. Tohle jí teď běželo hlavou. Vyčerpáním nakonec usnula jako ostatní.
Po několika hodinách se stále nikdo neprobíral. Začalo už dávno pršet a jejich bezvládná těla tam ležela na mokré zemi v bahnu. Dlouho se nic nedělo, ale najednou se jejich přívěšky rozzářily. Blikaly modrým, oranžovým, zeleným a bílým světlem. Pořád dokola. Najednou z jejich hrudi vzlétly a nepředstavitelnou silou své nositele vytáhly na nohy. Ani tehdy to nepolevilo, vlčí těla se vznášela vzhůru. Žádný z nich se neprobudil. Světla blikala střídavě oranžová, zelená, bílá a modrá, pořád dokola. V jezeře Aiwet se také něco dělo. Voda začala vřít a také stoupala. Vlci v ní zmizeli. Trvalo to dlouho, přes hodinu. Pak ohromná vlna spadla zpět do svého koryta. Voda se rozstříkla do všech stran, kapky dopadly až na Bílou pláž a ta je vzdálená tak deset kilometrů. Z vlčích hřbetů vyrostla křídla, žádný se však neprobral. Světla blikala stále slaběji až nakonec zhasla a křídla vlkům znovu zmizela. Nakonec se lehce snesli na zem. Spali celý zbytek dne i noc. Sluneční paprsky probudily prvního z nich - Arwen. Bolest zmizela, cítila se lehce a plná nové síly. Počkala než se probudí přátelé, zdalipak se cítí stejně. Ano, všichni měli stejný pocit. Neměli ani zdání o tom, co se stalo. Nikoho to ani nenapadlo. Rozhodli se všichni najednou znovu vyzkoušet přívěšky. První pokus byl neúspěšný, druhý též a po třetí to vzdali. Alespoň teď měli dost energie na to, aby mohli jít pěšky. Teď už stačilo se jenom dostat na Západní cíp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama