Spřátelíš??? Pokud chceš, tak Tady





4. kapitola - Noc (Druhý život)

5. října 2009 v 17:45 | Akéla |  Příběhy
Bouřka přetrvávala a každou chvíli krajinu ozářil blesk. Působilo to docela děsivě, Lowret se nebála tmy ani bouřky, ale dnešek byl jiný. Měla větší strach, srdce jí doslova bušilo a hluboce oddechovala. Její nora byla v podzemí, ale ze svahu tam natékala voda a její hedvábná černá srst rychle vlhla. Připadalo jí že tahle noc je snad nekonečná a, že ani ten déšť nikdy neustane. Dívala se ven, tedy vzhůru do svahu. Po dalším blesku se vylekala ještě víc. Ozářil celou pláň i les a před norou spatřila siluetu vysokého tvora. Stáhla se hlouběji do nory, ale najednou jí obavy i strach opustily.
"Neboj se, to jsem já, Sparks." Ozvalo se a vlčice pocítila obrovskou úlevu.
"Co tady děláš v noci?"
"Říkal jsem, že přijdu."
"No jo, co si ti vlci nevymyslí!" řekla pobaveně. Sparks stál pořád nahoře a moknul.
"Co tam stojíš v tom dešti? Pojď sem." Pomalu zalezl k ní. Očividně se do ní zamiloval hned, jak ji uviděl. Přitiskli se k sobě, hlavně z nedostatku místa a z toho, že oběma byla zima.
"Chtěl jsem ti něco ukázat."
"A co?"
"To uvidíš, když se mnou půjdeš."
"Tak dobře." Pomalu se vyplížili z nory a honem pryč. Déšť už se zmírnil a bouřka přestala. Oba vlci šli temným hvozdem k nedalekému jezeru. Jenomže se vzbudil Erbi a rozhodl se je pronásledovat. oni šli pořád dál. Pak se před nimi objevilo jezero Sintea. Ale to nebylo ničím zajímavé, Lowretinu pozornost přitáhl jeho
břeh. Stála tam totiž Ivril a nejbližší okolí jezera bylo osvícené modrým světlem.
"Už jsem myslela, že nepřijdeš Lowret."
"Já zase myslela, že se zase objevíš v mém snu."
"To nebyl sen, jen jsem chtěla aby sis to myslela."
"A jaks to udělala?"
"Mou mocí. Chtěla jsem ti odpovědět."
"Vážně?"
"Ano. Jsem z jiné galaxie, jsem z budoucnosti, mé poslání je stejné jako to každého tvora a smysl života a smrti jsi pochopila správně."
"Ale jaké poslání?"
"To ti nemůžu říct přímo já, ale tady můj syn Sparks ano."
"Tvůj syn?!"
"Ano, jsem syn Ivril, vládkyně modrého světla, vlčice z budoucnosti." Řekl smutně.
"A ty máš také schopnosti?"
"Ne, zatím ne."
"Je tu takový malý háček, já se také narodil ve stejné galaxii, ale můj otec žije tady, byl jsem tu za ním a teď se musím vrátit."
"Vrátit?!"
"Ano, je mi to líto, jsi krásná, chytrá a hodná, ale i přes to musím odejít, jsem tu moc dlouho a to mi život nedovoluje, zde jsem nesmrtelný, ale jakmile se vrátím zpět domů můj život pomine a naplním své poslání."
"Ne, ty nesmíš odejít, proč? Vždyť zemřeš..."
"Ale pak se stanu jiným tvorem." Skočil jí do řeči.
"To je pravda, ale budeš si mě pamatovat?"
"Je dost možné, že ne, ale nemůžu s tím nic dělat."
"A proč se tam vracíš?"
"Protože jestli se tam nevrátím, má duše se rozplyne a už nikdy se nevtělí do žádného jiného těla."
"Sparksi, musíme jít." Ozvala se Ivril.
"A kdo je tvůj otec?"
"Jmenuje se Korso, žije v lese na Západním cípu..."
"Není čas!" křičela Ivril.
"Počkej chvíli mami."
"Už musíme jít!"
"Ještě ne." Vykročil k Lowret a řekl:
"Jsi má sestřička." Lowret zkoprněla.

"A budu jí navždy Sparksi." Řekla po chvíli a najednou se všude kolem rozneslo modré světlo a Sparks s Ivril v něm vzlétli a rychlostí blesku mizeli do nekonečného vesmíru, do jiného světa...
Lowret si těžce sedla a z hnědých očí se jí vyřinuly slzy.
"Lowret!" Ozval se hlas.
"Erbi? Co tady k sakru děláš!?"
"Chtěl jsem vědět kam jdeš."
"Tohle jsi neměl vidět! Pojď domů, takhle v noci se nemáš co toulat."
"A ty ano?"
"Nebyla jsem sama."
Poslání každého tvora je život, musí dožít život a začít nový. Takže našla svého otce! Přivede ho zpět domů, ale bude chtít? Našel si jinou lásku a Megri už nemiluje. Její slzy kanuly celou cestu domů a i potom, bylo jí hrozně, její bratr zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama